Plzeňská filharmonie

Smetanománie

Vychutnejte si hudební a umělecký zážitek na festivalu Smetanovské dny 2024 za výhodnější ceny!

#smetanovské dny
#smetanománie
600 Kč

Popis

O SMETANOMÁNII

5. – 7. 4. 2024 – DH – 600 Kč (10 koncertů)
Souborné klavírní dílo Bedřicha Smetany Projekt „Smetanománie“ představuje kompletní provedení klavírního díla Bedřicha Smetany na koncentrované časové ploše. Smyslem je poskytnout posluchačům přehled o rozměrnosti a kvalitě tvorby letošního jubilanta v oblasti klavírní literatury. Protože jde o skladby rozdílných rozsahů a obtížnosti (od skladeb instruktážní a edukační povahy po velké koncertní cykly či skladby maximální interpretační obtížnosti jak po stránce technické, tak obsahové), bude Smetanománie pojata jako projekt prezentační a zároveň edukační povahy. Proto byli k účasti osloveni nejen koncertní klavíristi formátu Ivo Kahánka, Jana Jiraského nebo Igora Ardaševa, ale zároveň do tohoto projektu zapojí své studenty klavírní hry hudebně vzdělávací instituce na úrovni konzervatoří a vysokých škol z celé České republiky.
Ambasador: Jan Simon

V roce 2024 si připomínáme 200 let od narození Bedřicha Smetany, který – sám jako virtuózní klavírista – zanechal pozoruhodné dílo pro tento nástroj. Souborné provedení Smetanova klavírního díla s podtitulem SMETANOMÁNIE se stal unikátním projektem Smetanovských dnů 2024. Uměleckým garantem je Jan Simon – renomovaný český klavírista, na Pražské konzervatoři žák Valentiny Kameníkové a na pražské AMU žák Ivana Moravce, který po 14 letech působení ve funkci ředitele SOČR a třech letech na pozici ředitele INTERGRAM působí od roku 2018 jako intendant Akademie klasické hudby a ředitel MHF Dvořákova Praha. Po studiích v Praze následovala studia v zahraničí, pedagogická činnost, během studentských let pak účast v řadě mezinárodních klavírních soutěží. Je laureátem Smetanovy soutěže z roku 1982, soutěže Pražského jara 1988 a vrcholem jeho soutěžního úsilí byla bronzová medaile na Mezinárodní soutěži královny Alžběty v Bruselu 1991. Přes tisíc koncertních vystoupení absolvoval ve spolupráci s renomovanými orchestry, jakými jsou BBC Symphony orchestra v Londýně, Israel Philharmonic Orchestra, Baltimore Symphony Orchestra, Beethovenhalle Orchester Bonn, Česká filharmonie, FOK, SOČR, Prague Philharmonia – PKF a mnohé další. Ve výčtu koncertních sálů naleznete Perelman – Stern Auditorium v Carnegie Hall, Suntory Hall Tokyo, Festspielhaus Salzburg, Berliner Konzerthaus, Wiener Konzerhaus, Auditorium National Madrid  a mnoho dalších prestižních pódií. Natočil více než 20 CD alb, z nichž premiérová nahrávka Schulhoffových koncertů získala Cannes Classical Award 95 ve Francii.

Vzpomínáte si na svoje první setkání se skladbami Bedřicha Smetany? Jaké stopy to zanechalo ve Vašem uměleckém životě? Úplně první skladbou v mém repertoáru ještě v dobách učednických na Lidové škole umění (dnes ZUŠ) pod vedením učitelky Hany Matouškové, maminky houslisty Bohuslava Matouška, byla Vzpomínka na Plzeň. Byl to takový můj přednesový „parádeštyk“, se kterým jsem obrážel různá prezentační pódia školských institucí. Jméno Hany Matouškové nezmiňuji náhodně, protože byla žačkou profesora Františka Raucha, plzeňského patriota, velkého obdivovatele a skvělého interpreta Smetanova díla. Navíc můj otec Ladislav Simon u Raucha studoval na AMU, takže nebylo lze se Smetanově hudbě vyhnout. Navíc Smetanovo dílo bylo vlastně vodítkem pro můj vstup nasoutěžní kolbiště, kdy právě povinné skladby Smetanovské soutěže 1982, konané tehdy ještě v Hradci Králové, byly pilířem soutěžního repertoáru. Hrál jsem tehdy Poetickou polku g moll, Salonní polku E dur, V Čechách ze Snů a Cibuličku z Českých tanců. A na jednom ze svých prvních CD (tuším z roku 1992)  jsem nahrál I. řadu Českých tanců, Na břehu mořském a Koncertní etudu C dur společně s díly dalších českých autorů, kterými byli Dusík, Janáček, Martinů, Schulhoff a můj otec Ladislav.

Uchopit a veřejnosti zpřístupnit kompletní klavírní dílo Bedřicha Smetany nebylo jistě snadné. S jakou vstřícností jste se setkal v okruhu interpretů a jak byly dostupné všechny notové materiály? V covidovém roce 2020, kdy už jsem působil v roli programového ředitele Dvořákovy Prahy, jsme uskutečnili klavírní maraton kompletního díla A. Dvořáka. I přes covidové restrikce se zadařilo a my jsme mohli projekt veřejně prezentovat v Rudolfinu v rámci festivalu. Zájem interpretů byl velký, a možná ještě větší ze strany publika a médií. Vždyť rozhlasový záznam celého projektu si objednalo přes 30 zemí Evropské vysílací unie. A to je Dvořákovo klavírní dílo až na drobné výjimky ještě méně frekventováno, než jak je tomu u Bedřicha Smetany. Jistou výhodou Dvořákovského projektu bylo, že v souhrnné délce činí jeho rozsah cca 2/5 díla Smetanova. U Smetany je situace odlišná. Těch deset hodin čistého času hudby, které Smetana zkomponoval, obsahují díla, jež na území České republiky nejsou příliš frekventovaná. České tance, Sny, koncertní etudy, některé cykly polek – poetické, salonní, Macbeth a čarodějnice , Fantazie na české národní písně a některé další. V tomto směru na ty „oblíbené“ repertoárové kousky nebyl problém interprety získat, byť od vzniku myšlenky po její realizaci bylo ukrutně málo času na tak rozsáhlý projekt. Problém, stejně jako u Dvořáka, bylo interpretačně obsadit to méně hrané, neboť takových děl je více než polovina. Rozhodl jsem se, a to stejně jako u Dvořáka, že do projektu zapojím i hudební vzdělávací instituce v České republice. A odezva byla skvělá. Plzeňská konzervatoř v čele s Miroslavem Brejchou, Pražská konzervatoř s vedoucím oddělení klávesových nástrojů Milanem Langerem, pražská HAMU reprezentovaná Ivo Kahánkem, Ostravská univerzita umění s pomocí Elišky Novotné a brněnská JAMU s Janem Jiraským mně pomohly dát projektu nejen prezentační, ale i edukativní a popularizační rozměr. Představitelé institucí zapojili své žáky a někdy i sebe samotné. Důležitá je zmínka i o dalších osobnostech, zejména Danielu Wiesnerovi, Stanislavu Gallinovi a Elišce Tkadlčíkové, kteří přistoupili k naplnění záměru velmi obětavým způsobem. Ujali se toho, k čemu jsem interprety ze školského prostředí nebyl schopen nalézt. A tak je projekt pohromadě. Ale pro všechny zúčastněné je příznačný entusiasmus a vstřícnost, se kterým se připojili k této myšlence. Notové materiály byly oříškem jen částečným. Díky mému otci, který byl vedle kompozice a dirigování i skvělým klavíristou (vždy i v mém pokročilém studijním a poststudijním věku mě „ničilo“, že když jsem něco cvičil a některým technickým problémům nemohl přijít na kloub, tak do mé pracovny vešel otec, a přestože od padesátých let minulého století necvičil, dané místo bez problému z listu zahrál a vysvětlil, co dělám nesprávně), mám doma větší část Smetanova díla, a to i z oblasti těch méně hraných skladeb. Zbytek jsem opatřil za laskavé pomoci Muzea Bedřicha Smetany, resp. Českého muzea hudby jako součásti Národního muzea. Ale to byla ta 1/10 celkového objemu. A Český rozhlas mi pomohl v tom, co neumím udělat, vykopírovat z velkých svazků příslušné skladby tak, aby je bylo možné nastudovat. Ale pozor, mám k doložení nakladatelské originály, tudíž nás z „duševního pirátství“ nikdo nemůže osočit. Takže teď už nezbývá nic jiného, než poděkovat všem, kdož napomohli projekt realizovat, a těšit se na to, že uslyšíme vše, co Smetana pro klavír napsal, snad vyjma studijních skladeb, které Smetana psal jako svá vlastní kompoziční cvičení (např. kánony, skici, fragmenty). Tyto zápisy už nejsou vhodné na veřejnou koncertní prezentaci, ale spíše pro muzikologické sympozium. Takže Smetanovi zdar, interpretům zlom vaz a posluchačům unikátní zážitek.

Místa